Johanka: „Mami, pojď se mnou čůrat!!!“
Moc se mi nechce, neb obě už celkem odrostlé děti obvykle chtějí můj doprovod na toaletu a chodit na záchod třikrát častěji, než potřebujete jen kvůli svým vlastním potřebám, zabírá během dne logicky minimálně třikrát více času. Už mě to zkrátka nebaví, obzvlášť když móresy devítiletého syna přebírá i jeho o tři roky mladší sestřička, tudíž je to vše násobené nejen dvěma, nýbrž vskutku dokonce třemi. Těžko dcerce vysvětlovat, že Vítek má právo na určitá privilegia díky svým těžko překonatelným specifikům, zatímco jí jsou stejná privilegia odepřena, jelikož se zdá býti zdatným, otužilým jedincem schopným relativně bezproblémového, běžného, samostatného života. Syn je toho schopný též, avšak často za pomoci nějakého sekundanta. Dcerka je obyčejná žena s velkým Ž. Syn je krapet neobyčejný a dohromady se ti dva krásně doplňují. Jsem vděčná, že jsem matkou obou dohromady. Není nad to mít v něčem harmonii. A mně se to stalo například v případě dětí. Těžko vysvětlit, proč syn nemůže být na záchodě sám, to by vydalo zvlášť na povídku. Raději si to nechte někdy vysvětlit přímo od něho.
Johanka je neodbytná: „Mami, pojď se mnou čůrat!!“
Moc se mi nechce. Je ale tma, navíc Johanka už je připravena na spaní v pyžamu… No tak jo. Čekám na chodbě před záchodem. Netrpělivě, chci si dojíst druhou večeři, co mě čeká na stole v kuchyni… Na to, že jen čůrala, si dává na čas…
„Johanko, dělej, já už chci jít…“
Johanka si bere papír. A ne jen tři dílky jako obvykle, nýbrž jednu otočku, druhou otočku, třetí otočku… Rulička se točí o 106, já nestačím valit oči údivem a Johanka má v ruce už snad dva metry, ač její potřeba tak velká nebyla.
Mám oči navrch hlavy: „Johanko, co blbneš?!?!“ ulítne mi…
Dcera na mě obrátí své natěšené oči: „Já chci tu trubku!!!“
Jémine, tak ono jde o trubku… No, každý se na něco těší. Já na dojedení večeře, Johanka na trubku. Každý se blížíme svému cíli. Johanka je ke svému cíli blíž už o dva metry… Září jí radostí oči. Znám její zálibu těchto týdnů. Z toaletních ruliček si vyrábí tzv. papírkoviny, jak to nazvala: Po spojení s balónkem a naplnění papírky rozstříhanými nadrobno vznikne střílečka na konfety. Řeknu vám, nic záviděníhodného k uklízení…
Ještě že rulička bude vytočena až ráno. Je na ní ještě pár metrů k dobru. Na uklízení konfet se musíme náležitě vyspat. Dobrou, nerušenou noc. Ráno může začít oslava běžného dne…
Žádné komentáře:
Okomentovat