Koukám, co si to Vítek načíná...
U babičky našel rok prošlé sušenky. Zděsím se. Nejen pokročilou hodinou,
kdy chce jíst, ale i datem expirace...
„Víťo, jdi si vzít pyžamo, už půjdeš spát!!“ zaburácím.
Syn protestuje: „Né! Já mám hlad!!“
Stěžuje si: „Z posledních sil jsem našel prošlé sušenky a ani ty nemůžu
jíst...“ Takhle kdyby ho slyšeli lidé na veřejnosti, tak by mu ještě
chudákovi věřili, že ho držíme pořád o hladu. Holomek jeden. Sklesle
odchází s pyžamem do pokoje odevzdaný osudu...
Babička nevydrží pomyšlení, že vnouček
bude do rána trpět hlady... Slyším, jak spolu na chodbě ve špajzu šouní
po něčem vhodném... Nachází polomáčené sušenky. Neprošlé. Babička Vítka
seznamuje s historií sušenek, je ráda, že má komu se svěřit: „Děda je
chtěl kupovat za nějakejch dvacet čtyři korun. Já mu říkala, že je
můžeme kupovat ve slevě, ne za draho. A pak když byly ve slevě, už je
nechtěl. Tak jsem koupila aspoň dvoje...“
Vítek jí ochotně naslouchá a uklidňuje ji s vidinou toho, že získává někoho na svou stranu: „Babi, dyť je to jedno, jsou dobré!“
To je dvojka, spiklenci. Tomuhle my tady
familiárně říkáme snad celý můj život „noční rej“... A pak se snažte
o nějaký režim a důslednost...!
Syn je spokojen, že někdo s ním chce ponocovat též. Aspoň se to zdá... „Babi, uvař mi prosím kakao!“
A hned čeká na kakao u stolu a říká si
blaženě: „Dám si sušenky s kafíčkem. Teda s kakajíčkem, ale lepší zní
s kafíčkem. To vždycky říká můj pan učitel na flétnu, když dostane
nějakou dobrůtku: Tohle si dám s kafíčkem...“ Člověče, slyšet tě pan
učitel, ten by měl z tebe radost, běží mi hlavou.
Babička rozněžnělá vnoučkovými rozumy mu
opravdu připravuje kakajíčko snad i kvůli tomu, co ještě chytrého se od
něho před spaním dozví.
A čas běží a synátor úspěšně ukrajuje čas z noci...
Naštěstí je to noc prázdninová, a tak
zůstávám benevolentní a využívám si čas pro svou práci. Hlavně že je
klid. Ještě že aspoň jedno dítě už spí. Však školní rok se blíží, ono to
ponocování i Vítkovi brzy skončí...
Slyším zpovzdálí syna při výběru vhodné
sušenky: „Musím uvažovat výhodně. Já nestudoval ekonomiku, ale učil jsem
se uvažovat výhodně – vybrat sušenku, která obsahuje nejvíc čokolády.
To někdy řeknu nějakému ekonomovi. To jsem určitě první na světě, kdo se
učí ekonomiku na sušenkách...“
O jeho prvenství sice pochybuji, ale
kupodivu snad poprvé v životě se pozastavím díky synovi nad tím, že
ekonomie je spojena s výhodností. A přitom je to tak jednoduché
a logické. V tom klukovi něco bude. Že by přirozený talent... Jsem
zvědavá, jak bude v životě finančně prosperovat. Zatím se mu daří
prosperovat minimálně v tom, že oddaluje spaní na co možná nejpozdější
hodinu. Jsou prázdniny, tak ulevuji ze svých zásad a poslouchám syna,
jak blaženě srká babiččino kakajíčko.
PS: Školní rok se rozeběhl. Ranní spěch
do školy, jedeme ve výtahu. Johanka v nepřehlédnutelných slunečních
brýlích. Vítek si ji prohlíží. Očekávám, že zřejmě coby módní guru
pronese nějaké moudro na její adresu. Kupodivu ne, šlo o jiný myšlenkový
pochod: „Johanko, ty jsi možná studovala ekonomiku, ale já se ji učil!"
Po chvíli dodá: „Na dortech,“ chichotá se. Ach ano, máme za sebou týden
s několikero narozeninami v rodině. To se musel Víťa hodně činit ve
svých propočtech...
