Naši dostali od bratra k Vánocům prstový pulzní oxymetr. Hned chceme vyzkoušet, kolik asi nám koloběhuje kyslíku v krvi... Když přijde řada na mě, nejde mi prst dovnitř strčit. Displej mi pořád říká, že mám "finger out".
No jo… To vím taky! Ale jak ho tam mám víc zastrčit, když
to nejde! Brání mi v tom nějaká zarážka, jakási pružinka. Že bych ji měla nějak
zarazit...
Nejde to. Oxymetr pořád hlásí jak u blbejch "finger
out", přestože prst tam mám a dál to nejde.
Babička mi něžně radí: "Jako kolíček na prádlo se to
zmáčkne..."
Zkouším to, nejde to. Irituje mě, jak blbuvzdorný přístroj se
mi dostal do ruky... Veškeré vzdělání mi je naprd. Teď se ukaž, holčičko…
Babička pokračuje dobrosrdečným tónem: "A co to
obrátit?"
Jako jak obrátit... Nervy mi už putujou z celého těla směrem
k řitnímu otvoru… Najednou mi to sepne. Prst vytáhnu, přístroj otočím,
opravdu zmáčknu jako kolíček na prádlo, rázem je dostatek místa pro vsunutí
prstíku a měříme...
Ach jo.
Podívám se s úlevou na babičku, ale zároveň s úděsným
zjištěním se svěřím:
"Mně asi klesá IQ...!"
Babička milosrdně: "Ale néé..."
Kdežto můj syn zvolá jak trhovec: "IQ klesá, žaludek
stoupá!!"
Pohlédnu na něj a chvíli sebezpytuju své tělo, jestli
náhodou synek nemá pravdu. Sice občas nechutenstvím postkovidově trpím, ale
proteď žaludek zůstává na svém místě.
Každopádně synek se neztratí, kéž by mu ta bystrost
vydržela.
Tož všem: šťastný a nový rok, zejména ve zdraví, ať už vám
hladina IQ, kyslíku či čehokoli dalšího dělá, co chce!
