To vám
jednou takhle uzrál čas na předvánoční úklid. Znáte to, nestačí jen blížící se
Vánoce a vhodná souhra všech možných vhodných okolností, ale v první
řadě na to musíte mít vy sami to správné rozpoložení. Musí se vám chtít. Inu,
jeden den se mi to přihodilo a jala jsem se mýt okna. Děti si výjimečně
v klidu hrály, už jen to se muselo využít. Nu, možná kdybych je pozvala
metodicky ku pomoci, vyhnula bych se následujícím komplikacím… Leč jejich
maminka není vzorný vychovatel za každé situace, někdy taky chce mít vysněný
klid a dělat si věci nerušeně po svém bez zasahování svých milovaných
ratolestí. Tak se mi to splnilo…
Myju
si první část okna, druhou část okna, třetí… Mám radost, jak mi to jde pěkně od
ruky, až si říkám, kolik to bylo štráchů, než jsem se k tomu přiměla.
Tááák… Mám to vše hotové. Jsem spokojena. Poodstoupím… A spokojenost mě
hned přešla. Vidím, že vidím dost blbě. Přemýšlela jsem, čím to. Jestli se můj
zrak tak rapidně zhoršil… Mrkám, ostřím, nelepší se to. Či zda to tu je zapařené
jako v sauně, podobně jako když zapomenu přepnout čudlík v autě na
cirkulaci vzduchu, na to já jsem taky expert a potom se divím, proč máme
tak zapařená okna… Visí tu mokré prádlo, pere druhá pračka… Že by se okna
zapařovala od toho… No nic, vezmu to znovu. První část okna hotová podruhé…
A to se podívejme, ono je to snad ještě horší… Že by únava materiálu… Já
tedy unavená už rozhodně jsem. Že jsem se do toho pouštěla! Zase někdy mě
napadne dělat předvánoční útulno! Příště se vám na to vykašlu. Energie nemám po
covidu zdaleka nazbyt a já s ní takhle mrhám. Však ta okna by klidně
počkala do jarních deštíků taky. A možná i na letní bouře. Vidět přes
ně bylo rozhodně líp než teď. Prstem přejíždím přes sklo, je potažené takovým
zvláštním mlhavým materiálem… Děti to v nejmenším neznervózňuje, Vítek si
staví své panství v nějaké strategické hře, Johanka si hraje s Legem
a panenkami a roztomile si u toho rozpráví…
Slézám
z parapetu, když v tu zaostřím na sprej, co držím v ruce… Mozek
mi tak nějak nechce pochopit, co ruka drží. Držím já vůbec v ruce správný
sprej? Chvíli se zamýšlím… Ono totiž i pokovidové myšlení u mě není
zdaleka nejbystřejší… Všechny náležité spoje se konečně spojily a mně
došlo, že sprej na okna vypadá pravda poněkud jinak. Ztuhnu. Pohlédnu zpět na
okna jak na svaté zjevení. Já je umyla dezinfekcí na koupelny a toalety!!!
Spreje mají podobný tvar, drží se podobně, jen mají nádoby docela jinou barvu
obalu a docela jinou funkci… Ach jo. Mám já tohle zapotřebí…
Každopádně
ač to tak na první pohled nevypadá, nyní se dívám skrze OPRAVDU ČISTÉ okno.
Kdekdo by tomu jistě nevěřil, leckdo by jistě právem pochyboval, já bych se jim
ani nedivila, ale já vím, že těmahle svýma rukama jsem to vydezinfikovala! Ať
žije kovidový rok. To by mě zajímalo, jestli je někdo taky tak ujetý, že
předvánoční úklid domácnosti bere z gruntu dezinfekcí. No což, letos se
všechno svaluje na covid, tak proč by ne naše okna…
Uklouzlo
mně nějaké nevšední slovo na adresu právě umytých oken a mé roztržitosti…
Děti zpozorní a zajímají se, co se děje. „Nic, děti, jen máme teď okna
OPRAVDU ČISTÁ. Umyla jsem je místo přípravku na okna dezinfekcí.“ Nevím, jestli
mám slzet zoufalstvím nad svým stavem či smíchy nad stavem oken… Nebo naopak?
Vítek
hygienista je nadšen: „To je teď hygienické okno! To bychom ho mohli
i olizovat!!“
Vím,
že Vítek je kdykoli blízko činům… „To ať tě ani nenapadne! Jdu to umýt znovu
tím, čím se to má mýt.“
Vítek
dál teoretizuje: „Kdybychom teď vyfotili jen to okno a dali to na Aukro,
tak si zákazník řekne – to bude nějaký luxusní byt…“ Já ti dám, luxusní byt…
Rozhodně máš luxusní maminku… Nechávám si to tajemství ale pro sebe a syn
pokračuje: „A pak se přijde podívat osobně a uvidí ten bordel ve
zbylé části bytu,“ ach, holomku, copak jsme tu už neuklízeli… To mé dítě je tak
pintlich, pořád by jen uklízel a nejhorší jsou jeho přeaktivní uklízecí
snahy před spaním, kdy si přeju zejména, aby už děti konečně ležely
v postelích a spaly, a ne aby synátor zušlechťoval domácnost…
Vítek
teatrálně pokračuje v teorii o zákazníku z Aukra: „A trefí
ho šlak. Pak se probere, podívá se na to okno a uznale řekne – to
okno jste umyli opravdu dobře. A já bych mu řekl, že ta cena na Aukru pět
miliard byla jen za ty okna, ne za celý byt…“ Syn se směje potěšením nad svým
ekonomickým myšlením, Johanka se kouká ze svého bratra na mě, mezitím si
prohlíží, co to maminka na oknech vytvořila… Přejíždí nevěřícně po skle
prstíčkem i ona…
Očividně
se syn ve světě neztratí a řekla bych, že praktická dcerka též ne. Příště
si je přeci jen vezmu ku pomoci nebo minimálně na dohled nad maminkou… Přináším
z koupelny ten správný přípravek na okna, několikrát se ujišťuju čtením
etikety, že skutečně je to tentokrát to správné, a myju to potřetí. Děti
si každý berou své papírové utěrky a leští též. Je milé, jak jsou motivované,
aniž bych jim cokoli říkala…
Šťastné
a veselé. Dezinfikované!
