Zobrazují se příspěvky se štítkempravidla. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkempravidla. Zobrazit všechny příspěvky
Peřina
Vítkovo oblíbené místo je postel a převelice rád se chumlá do peřiny.
Jeho "hobby" je s peřinou dělat roztodivné kusy, jejichž výsledkem je
vždy pozoruhodný chuchvalec z povlaku a peřiny. Několikrát jsem se
vztekala u toho, když jsem tu spoušť napravovala, než jsem konečně
udělala rozhodnutí. Chlapec si to bude napravovat sám. To si vždy celý
zaleze dovnitř povlaku a přímo tam tu peřinu napravuje. Dnes tam takhle
musel sunout celou peřinu. Lezl tam jak do tunelu, a když byl celý
uvnitř, slyším: "Mami, já si připadám jako ten vážený pan důchodce na
hradě, co tam zaváděl elektřinu!!"
Matka dvou dětí, pro níž je psaní psychoterapie. Zachycení přítomného okamžiku na papír jí dodává možnost nadhledu. Dlouho si psala pro sebe, potom pro užší okruh svých přátel, kteří ji v čele s jejím synem začali vyzývat k napsání knihy. Výzvy se mají přijímat, a tak vznikl tento blog. Uvidíme, dojde-li i na knihu... To záleží nejen na jejím psaní, ale taky na vás, na čtenářích :-) O co jde zejména - sdílet, podělit se o všední i nevšední zážitky matky s dvěma dětmi. Vězte, že každý máme své břímě, nejste v tom sami. Jistě dostáváme naloženo každý přesně to, co jsme schopni zvládnout. Hodně štěstí a radosti všem!
Vše v rovnováze
Vše v rovnováze. Jdeme po městě, v každé ruce vedu jedno své dítě.
Chlapec v levé ruce, děvče v pravé. Nesmí se to zaměnit, Vítek striktně
vyžaduje neměnnost pravidel. Slunce svítí, krásný den. Syn však má
raději zataženo, vítr a déšť. To si pak hoví. Dnes ne, nějak to přetrpí.
Johanka i já jsme se vyletnily, krátké rukávy, bez ponožek v
sandálkách. Vítek ještě letos nepřešel ze zimního režimu, trvá si na
dlouhých rukávech, dlouhých nohavicích i ponožkách v botách. Nyní navíc ještě v nákrčníku místo roušky.
"Vítku, můžeš si to stáhnout, už to není nutné!" snažím se syna poněkolikáté uklidnit.
Vítek: "Ani mě nenapadne! Všude je to tady samej koronavirus, tady všude kolem nás a kdo ví, kdo to na nás může prsknout!!"
Já s Johankou si vykračujeme bez roušky, dýcháme svěží vzduch, Johanka
si navíc zula botky a užívá si bosky různých povrchů. Raduje se. Vítek
je námi očividně pohoršen, zřejmě se dokonce i za nás stydí, ač
výjimečný v ulicích je nyní spíš on. Ale nepřestává se mě držet za ruku,
tak je to dobré. Převažuje jiná jeho priorita - být mi nablízku.
Vítek pozoruje bosou Johanku tančící po dlažbě, rozněžňující se příjemným vnímáním chodidly. Je nadšena.
Říká jí: "Johanko, ty seš tak strašně nehygienická!! Bosa, navíc bez roušky...!!"
Jdu si tak pěkně uprostřed těch svých dvou dětí, vyvážená. Užívám chvíle klidu, než se začnou dohadovat, či přímo řvát a rvát. To pak moje vyváženost je tatam a často řvu i já. Nic to ale nemění na tom, že vše je vyvážené...
Matka dvou dětí, pro níž je psaní psychoterapie. Zachycení přítomného okamžiku na papír jí dodává možnost nadhledu. Dlouho si psala pro sebe, potom pro užší okruh svých přátel, kteří ji v čele s jejím synem začali vyzývat k napsání knihy. Výzvy se mají přijímat, a tak vznikl tento blog. Uvidíme, dojde-li i na knihu... To záleží nejen na jejím psaní, ale taky na vás, na čtenářích :-) O co jde zejména - sdílet, podělit se o všední i nevšední zážitky matky s dvěma dětmi. Vězte, že každý máme své břímě, nejste v tom sami. Jistě dostáváme naloženo každý přesně to, co jsme schopni zvládnout. Hodně štěstí a radosti všem!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
Hyperaktivní důchodce
Jedeme autem a přes silnici nám přechází dvě paní středního věku. Jdou mimo přechod, byť očividně se věkem k přechodu blíží. Jdou vycházko...
Čtěte dál:
-
Po víc než měsíci se pouštím znovu do psaní. Ano, může za to covid, postihl celou naši rodinu. Statisticky – tři dospělí v nemocnici včetně...
-
Naši dostali od bratra k Vánocům prstový pulzní oxymetr. Hned chceme vyzkoušet, kolik asi nám koloběhuje kyslíku v krvi... Když přijde řada ...
-
Slyším z koupelny zoufalé a pohoršené: "Pane Bože, nelez mi do bačkor!!!" Podivím se, zamyslím se... Že bychom měli tak vzácnou ná...