Koukám, co si to Vítek načíná... U babičky našel rok prošlé sušenky. Zděsím se. Nejen pokročilou hodinou, kdy chce jíst, ale i datem expirace...
„Víťo, jdi si vzít pyžamo, už půjdeš spát!!“ zaburácím.
Syn protestuje: „Né! Já mám hlad!!“ Stěžuje si: „Z posledních sil jsem našel prošlé sušenky a ani ty nemůžu jíst...“ Takhle kdyby ho slyšeli lidé na veřejnosti, tak by mu ještě chudákovi věřili, že ho držíme pořád o hladu. Holomek jeden. Sklesle odchází s pyžamem do pokoje odevzdaný osudu...
Babička nevydrží pomyšlení, že vnouček bude do rána trpět hlady... Slyším, jak spolu na chodbě ve špajzu šouní po něčem vhodném... Nachází polomáčené sušenky. Neprošlé. Babička Vítka seznamuje s historií sušenek, je ráda, že má komu se svěřit: „Děda je chtěl kupovat za nějakejch dvacet čtyři korun. Já mu říkala, že je můžeme kupovat ve slevě, ne za draho. A pak když byly ve slevě, už je nechtěl. Tak jsem koupila aspoň dvoje...“
Vítek jí ochotně naslouchá a uklidňuje ji s vidinou toho, že získává někoho na svou stranu: „Babi, dyť je to jedno, jsou dobré!“
To je dvojka, spiklenci. Tomuhle my tady familiárně říkáme snad celý můj život „noční rej“... A pak se snažte o nějaký režim a důslednost...!
Syn je spokojen, že někdo s ním chce ponocovat též. Aspoň se to zdá... „Babi, uvař mi prosím kakao!“
A hned čeká na kakao u stolu a říká si blaženě: „Dám si sušenky s kafíčkem. Teda s kakajíčkem, ale lepší zní s kafíčkem. To vždycky říká můj pan učitel na flétnu, když dostane nějakou dobrůtku: Tohle si dám s kafíčkem...“ Člověče, slyšet tě pan učitel, ten by měl z tebe radost, běží mi hlavou.
Babička rozněžnělá vnoučkovými rozumy mu opravdu připravuje kakajíčko snad i kvůli tomu, co ještě chytrého se od něho před spaním dozví.
A čas běží a synátor úspěšně ukrajuje čas z noci...
Naštěstí je to noc prázdninová, a tak zůstávám benevolentní a využívám si čas pro svou práci. Hlavně že je klid. Ještě že aspoň jedno dítě už spí. Však školní rok se blíží, ono to ponocování i Vítkovi brzy skončí...
Slyším zpovzdálí syna při výběru vhodné sušenky: „Musím uvažovat výhodně. Já nestudoval ekonomiku, ale učil jsem se uvažovat výhodně – vybrat sušenku, která obsahuje nejvíc čokolády. To někdy řeknu nějakému ekonomovi. To jsem určitě první na světě, kdo se učí ekonomiku na sušenkách...“
O jeho prvenství sice pochybuji, ale kupodivu snad poprvé v životě se pozastavím díky synovi nad tím, že ekonomie je spojena s výhodností. A přitom je to tak jednoduché a logické. V tom klukovi něco bude. Že by přirozený talent... Jsem zvědavá, jak bude v životě finančně prosperovat. Zatím se mu daří prosperovat minimálně v tom, že oddaluje spaní na co možná nejpozdější hodinu. Jsou prázdniny, tak ulevuji ze svých zásad a poslouchám syna, jak blaženě srká babiččino kakajíčko.
PS: Školní rok se rozeběhl. Ranní spěch do školy, jedeme ve výtahu. Johanka v nepřehlédnutelných slunečních brýlích. Vítek si ji prohlíží. Očekávám, že zřejmě coby módní guru pronese nějaké moudro na její adresu. Kupodivu ne, šlo o jiný myšlenkový pochod: „Johanko, ty jsi možná studovala ekonomiku, ale já se ji učil!" Po chvíli dodá: „Na dortech,“ chichotá se. Ach ano, máme za sebou týden s několikero narozeninami v rodině. To se musel Víťa hodně činit ve svých propočtech...
