Stolek

Malý dřevěný stolek se kolíbá... Johanka to zkoumá, protože se chystá si tam položit své jídlo: „Proč se ten stolek tak kývá...?“

Vítek jen letmým pohledem o stolek zavadí a má jasno: „Aby se po něm jídlo snáz klouzalo dolů!“ a věnuje se dál svým testům paměti, postřehu a já nevím čeho všeho ještě.

Hm, z desky stolu zase vypadla dolní část s nožičkami. Jdu Johance na pomoc a beru s sebou lepidlo. Neustálé rozpadání stolečku překonalo míru mé trpělivosti. Po několikáté si hraju se správným uložením nožičkové části do stolové desky. Chce to hodně správného grifu, trpělivosti a síly. Tentokrát jsem ale na dno každého důlku kápla nejdřív lepidlo. Proč já to už neudělala dávno... Proč si člověk sám sobě neustále potřebuje chystat nějaké tréninky obratnosti a trpělivosti... Tak, stůl je spravený. Nyní snad na podstatně delší dobu.

Můžu jít vstříc dalším výzvám.

"Mami, já chci borůvky s mlíkem!" Johanka už si připravuje ingredience. Vždyť teď zrovna jedla...

Syn mě volá k mnemo testům v angličtině: "Mami, pojď mi tohle přeložit!"

Vím, je to blaho takto obklopena ratolestmi si užívat společného času. Nicméně také se těším na noc, až vše ztichne, já si lehnu a mé tělo nebudu muset nosit já, nýbrž se odevzdaně spolehnu na lůžko. To je blaho jakbysmet.

 

 

IQ testy

Vítek si vyhledává na internetu IQ testy a jeden si zkouší. Výsledek bude zaslán na telefon po odeslání SMS na určité telefonní číslo za 99 Kč. Projeví se Vítkův šetřivý duch, má rezolutně jasno: „No, tak to ne.“ Holt si na přeměření svého inteligenčního kvocientu bude muset počkat.

O pár minut později si dává Vítek do mléka nutelu. Zkouší, co to udělá.

Přitom rozpráví: „Mami, na internetu jsem četl, že muži mají průměrné IQ 100.“

Reaguji: „Není to málo…?“

Vítek mě uklidňuje: „Mami, to je průměr!“

Zajímám se dál: „A kolik mají průměrné IQ ženy?“

„To nevím, ale asi to bude taky něco kolem stovky. Řekl bych, že to bude vyšší číslo než u mužů.“

Synova úvaha mě zaujala a od vaření oběda se po něm ohlédnu: „Proč myslíš?“

V tu chvíli zaregistruji padající kus nutely z Vítkovy lžičky na jeho triko. Pucek se kutálí a zastaví se na jeho světle šedých teplácích. Vzniklá stopa se rovná násobku Vítkova IQ a gravitační síly. Očividně jeho IQ profituje z jeho šikovnosti. Nepřímou úměrností se nyní nehodlám více zabývat... Vítek to pozoruje taky a pohledem zaregistruje i to, že jsem ten proces viděla též. Kulišácky se zatváří: „No, možná právě proto…,“ radostně se kření.

Řekla bych, že má Vítek dobře našlápnuto získávat si u žen přízeň. I přes nepřízeň jiných okolností.

Exkrement

Usedáme ke společnému jídlu. Vítek si nandavá na talíř svá oblíbená grilovaná rajčata a jako fajnšmekr si k tomu povídá: „Ták, teď vyzkoušíme tento exkrement...“ Hned ho přejde chuť: „Teda experiment. Fuj, to mě přešla chuť...“ Přeorientuji svůj fokus na Vítka. S údivem se na něho dívám, co se zase děje… Uvědomuji si konsekvence současného okamžiku a dochází mi slyšené.

Aby bylo opravdu jasno, Vítek na mě spiklenecky mrká a dodává: „Já totiž znám význam toho prvního slova. Úplně mě přešla chuť pokračovat v jídle, když vím, co jsem řekl.“ Rajčata nyní drží stále na půlce cesty do pusy.

Já s Johankou jíme, i když víme, co Vítek vyslovil. Nás nějaké slovo nerozhází. (Tedy samozřejmě toto „nadhledové pravidlo“ nemůžu tvrdit stoprocentně; znáte to ženské charakteristické chytání za slovíčko, tak to já i Johanka umíme perfektně… Nicméně teď jsme v klidu.)

Pomáhám Vítkovi: „Chtěl jsi říct experiment. Tak si opakuj: vynikající experiment, vynikající experiment, vynikající experiment…,“ a sama si skutečně vychutnávám, co jím. Vítek to zkouší a jí též. A mně se chce říct slovy kavalírů první republiky: Sukses.