"Víťo, co to děláte?!" Obořím se na něho, neb je očividně iniciátorem on a Johanka jen ochotně pomáhá. "Vždyť tady nebude k hnutí!"
Vítek ukazuje na jedno prázdné místo: "Ale tady je uklizeno! Nic tu není!"
Já: "Ale je to všude kolem!!"
Vítek s momentálním klidem svého momentálního nadhledu: "Neboj mami, to už nemůže být horší."
Rozhoduji se mu věřit. Ostatně nohy na stůl si můžu dát stále, on mi
ten bordel neuteče a rád na mě počká. Sama se už těším na nějaký
bezdětný den, kdy si s tím bordelem dám rande a pěkně od plic mu
vyčiním.
Johanka sahá do dlouho neotevřené truhly a vyndavá královskou korunu: "Jé, to mi přivezl Jeroen!!!" Nadšeně si dává korunu na hlavu a radostně tančí.
Vítek: "Ale už nic odsud nevyndavej! To by přesahovalo hranici objevení za den a denní limit šťastnosti v této domácnosti!"
Tak hlavně že jsme spokojení a spadá to do limitu. Možná bych to mohla zapsat, ještě než nám ten limit přeteče...
"Děti, hlasujeme! Mám to nejdřív napsat na FB, nebo radši vařit?"
Vítek: "Když mi klesá popularita, potřebujeme ji zvýšit. Napiš to hned, hlad počká!"
Johanka se zdržela hlasování, tak tady to máte. Píšu to naprosto nevýchovně s nohama na stole a děti sestavují kdesi na mé posteli katapult. Asi už mají uklizeno. Je to tu jedno velké skladiště. Pro klid své duše jsem si sundala brýle. Lépe se mi tak přehlíží ten nepořádek, zkuste to taky.
Žádné komentáře:
Okomentovat