Návštěva Pána Boha

Slyším z koupelny zoufalé a pohoršené: "Pane Bože, nelez mi do bačkor!!!"

Podivím se, zamyslím se...

Že bychom měli tak vzácnou návštěvu...? Proč by se ale nemohl přezout. Host do domu, Bůh do domu. Toho si teprve musíme považovat přeci. Aha, on nemůže do Johančiných přezůvek. To abychom přikoupili jedny navíc pro tak vzácnou návštěvu. Taková by se snad i v dnešní izolační době tolerovala... Možná by se toleroval i fakt, že překračuje hranice okresu, ba že dokonce nedodržuje dvoumetrové odstupy od ostatních obyvatel, ba dokonce že pravděpodobně ani neužívá pražádné zakrytí úst a nosu... Může on se vlastně čímkoli nakazit, třeba kovidem...? To by asi neprošlo...

Jdu se na tu vzácnou návštěvu do koupelny podívat a jsem věru zvědavá, co se tam děje. Johanka se po toaletě obléká do svých nových lacláčků. Přezka od kšandy jí všetečně zalezla mezi pantofli a patu. Johanka s ní zápasí a opakuje: "Pane Bože, nelez mi do bačkor!!"

Už. Přezka vyklouzla z pantofle, kšanda se osvobodila, dítě je spokojené, jen kroutí hlavou, jak si to ta přezka mohla dovolit... Odchází z koupelny a já tam zcepenělá zůstávám se svou představou Boha lezoucích do Johančiných bačkůrek a vyloženě mě taková představa těší, až rozradostňuje. Nechci se té představy zbavit. Však čím jiným se teď má obyvatelstvo bavit, když vše je tak okleštěné. Představy se musí hýčkat a opečovávat. Zejména ty pozitivní. Těch je pomálu...

Ty náhradní přezůvky bychom měli přeci jen pořídit. Pro příště. Abychom byli připraveni. Objednáním přes internet, jinak to teď ani nejde. Ale jakou velikost má Pán Bůh...?!?