Vítek: "Mami, už jsem ti říkal, že se mi podařilo bafnout na dědu?"
Tu příhodu si pamatuji velmi dobře...: "Jojo, říkal jsi mi, že ses od dědy naučil nová slovíčka." Křením se.
Vítek se diví: "Cože? Nová slovíčka??"
Já: "No říkal jsi, že se děda tak leknul, že ti řekl něco sprostého." Nechce se mi to po dědovi opakovat...
Vítek už chápe a s přehledem pronáší: "Ahá! Ale to nebylo nic nového, to já už znám ze školy!"
Tak chlapec už má širokou slovní zásobu ze školy, podívejme se... "A proč to tedy nepoužíváš?"
Vítek je zaskočen mou otázkou, pokrčí rameny: "Nevím. A proč to nepoužíváš ty?"
Já: "Líbí se mi mluvit bez takových slov."
Jsme zrovna u prarodičů, napadají mě souvislosti... Z Vítka se obrátím na babičku: "A proč tak nemluví babička?"
Babička se vyděsí, jako by zrovna slyšela několik vět pěkně sprostě opepřených a pohorší se: "No já to úplně nesnáším!!"
A jsme doma. A s klidem už dodá: "Nikdo mě to nenaučil. Kolem mě nikdo nemluvil sprostě."
Si říkám, že to je divné... "Ani ve škole?"
Babička reaguje hned: "Ani ve škole! Já si vůbec nepamatuju, že by tak kluci mluvili."
Pokračuji logicky: "A proč ses to nenaučila od dědy?"
Babička je překvapená: "Od dědy??"
Tak to už je divné. Ale hned mi to dojde: "Ty na něj nebafáš!"
Děda i s babičkou se rozesmějí. Tady jsem doma...
Syn se blaženě culí též.
Žádné komentáře:
Okomentovat